Princ na bílém koni

5. května 2018 v 11:18 | Jaňula |  Deníček
Za 2 měsíce to bude už 7 let, co jsme se poprvé políbili. Vtipné je, že to tenkrát měl být pouze úlet. Osud tomu přál a mi se do sebe zakoukali a začali spolu trávit veškerý volný čas. Všichni nám tehdy říkali, že nám to nevydrží ani měsíc. Hlavně jeho bývalá, která se s ním rozešla, ale u té jsem si byla jistá, že to byla čistá závist a žárlivost.

Těch 7 let, bohužel nebyla procházka "růžovým sadem". Na začátku jsme se spolu hodně hádali. A po pravdě, většinu hádek jsem vyvolala já. Kolikrát to už vypadalo, že se rozejdeme. A jednou se to vážně stalo, ale trvalo to asi 5 hodin.


Největší záchranou našeho vztahu, co nás tehdy po 2 letech doopravdy stmelilo a spojuje nás doteď, bylo mrňavé štěňátko yorkshirka. Dali jsme mu jméno Beneček. Ze začátku jsem se strašně bála, že se o něho nedokážu starat a omrzí mě stejně jako křeček, kterého jsem měla v dětství. Překvapila jsem však sama sebe i okolí. O Beníka se starám doteď a s láskou. Vůbec mi nevadí vstávat v 6 hodin ráno o víkendu a jít s ním ven. Ale zpět k mému vysněnému princi.

Nikdy jsem si nemyslela, že někdy budu někoho tak moc milovat. Není sice úplně dokonalý, co se týče pořádnosti, ale každý chlap má chyby a já už si na ty jeho zvykla. A navíc bez chyb by ten vztah byl nuda, no ne?

A teď se k něčemu přiznám.

Ještě před měsícem, přesněji 8.4.2018 jsem si nebyla moc jistá, jestli ho tak moc miluju nebo jestli jsem s ním spíše už jen ze zvyku a proto, že umí výborně vařit. Ten den jsem odjížděla na služební cestu do Itálie do Turína. Myslela jsem si, jak to loučení zvládnu v pohodě. A realita? Brečela jsem jak malé dítě. Jak kdybychom se loučili navždy. Pak jsem sama sebe utěšovala, že důvodem je zvyk. Avšak následující 3 týdny byly šílené. Tak strašně osamělé a prázdné.

Největší změna nastala, když pak za mnou po 3 týdnech přijel do Itálie na prodloužený víkend (minulý víkend). Ta radost z obou stran byla opravdu nepopsatelná. Užívali jsme si každé společné sekundy, pomalu ani na záchod jsme nešli sami. Troufám si tvrdit, že jsme byli ten nejšťastnější pár na světě. Největší bolest pak přišla v den odjezdu. Snažila jsem se nebrečet, ale nešlo to. I když mě utěšoval a objímal a říkal mi, že se brzy uvidíme. Stejně jak odjel jsem probrečela celý den a večer jsem měla oči jak angorák. Když si na to vzpomenu, tak se mi hrnou slzy do očí. Je to totiž ještě čerstvé…teprve 4. den.

Až se za měsíc vrátím domů, tak už nikdy nebudu pochybovat, jestli ho miluju nebo ne….

Prostě ho MILUJU a chci s ním být navždy, a to mi nikdo nevezme...
Výsledek obrázku pro i miss you
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 5. května 2018 v 13:25 | Reagovat

Vypadá to, že je to ten pravý :-) Ať se vám dvěma, i s pejskem moc daří :-)

2 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 5. května 2018 v 16:57 | Reagovat

Přeju vám, aby vám to vydrželo. :-)

3 Jaňula Jaňula | 5. května 2018 v 22:51 | Reagovat

[1]: děkuji :-)

4 Jaňula Jaňula | 5. května 2018 v 22:52 | Reagovat

[2]: děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama